Fauna a flóra Eleteru

I Eleter má své vlastní žicvočichy a rostliny, které nerostou nikde jinde. Některé jsou nebezpečné, jiné plaché a některých si snad nikdo nevšimne, ale jsou tu. Přehled těch známých najdeš zde:

Fauna:

Zlatý jelen: Na první pohled obyčejný jelen, ale když vyjde na slunce, jeho srst se začne zlatě třpytit. Je těžké rozpoznat Zlatého jelena od normálního, protože Zlatí se zdržují spíš ve stínu, aby svými odlesky nepřilákali dravce. Pro vlka je maso Zlatého jelena téměř nepoživatelné, protože při jeho usmrcení jeho tělo začne do krve vypouštět kyselou látku, která funguje jako velmi slabá kyselina. Ani větší množství nemůže ublížit, ale maso je vážně odporné. Srst Zlatých jelenů je ceněná, protože drží teplo podobně jako tlustá kožešina. Doba páření je za nejsilnějšího slunečního svitu v létě, kdy samci před samicemi ukazují svou zářivou srst, a další jaro samice přivádějí na svět mláďata.

Kilihüe: Zářivě žlutý pták s dlouhým, mírně zahnutým zobákem, velký asi půl metru. Jedinci se často zdržují na leknínech v jezeře, daleko od břehu. Jsou velmi plaší, mírumilovní a svůj zobák používají jenom na rozlousknutí plodu Mao. Jejich maso je chutné a výživné, loví je pro nemocné vlky, kteří se potřebují rychle zotavit.

Hayul: Duhově zbarvený, agresivní, dvoumetrový pták. Má mohutný, tupý zobák, do jehož horní, poněkud spláclé části má posazeny obě oči. Tím se zobák stává jeho slabým místem. Nejvíc se nachází na hranicíh Temného lesa a nenávidí větší množství vody. Živí se trávou a menšími savci. Troufne si i na vlka, ale nikdy nezačne bojovat první.

Kiwëan: Savec s červenou srstí a černou náprsenkou. Hlavu má jako liška, akorát má kratší čumák a uši podstatně delší, visící podél hlavy. Tělo má také podobné lišce, akorát ocas má tenčí, s malou bambulkou na konci. Žije ve Středním lese a někdy si troufne i do blízkosti hory smečky. Loví hlodavce, ale na vlka si netroufne. Žije v norách, které si přes zimu hloubí.

Draci: Téměř všechny druhy draků žijí v Temném lese. Některé druhy přilétají lovit potravu až do Středního lesa, ale jejich hlavní zdroj potravy jsou ptáci Hayuli. Draků existuje několik druhů:

•Drak zelený: Je dlouhý cca 6 metrů. Na hlavě má tři tenké rohy, náchylné ke zlomení. Už mu nenarostou, ale celé slouží jako dobrá zbraň. V létání není nejlepší, raději se pohybuje po zemi a stromech. Jsou mistři v rychlém úniku. Zaútočí, pokud ho vyprovokujete, jinak si vlků nevšímá.

•Drak žlutý: Dlouhý cca 10 metrů. V létání je zručný a neútočí sám, ale ve skupině 3-6 členů. Útočí až po vyprovokování.

•Drak Světla: Drak, který nežije v Eleteru, ale v pravidelných intervalech tudy prolétává. Drak Světla má lesklé, bílé šupiny a malé, diamantové ostny. Jeho slzy léčí nemoci a zahání Zlo. Roznáší pozitivní náladu a štěstí. Je mírumilovný, na vlky neútočí a pomáhá jim, pokud je třeba.

•Drak Temnoty: Drak, který se objevuje jenom jednou za čas. Nežije v Eleteru a je opak Draka Světla. Je nebezpečný, útočí na každého vlka, kterého uvidí. Má černé šupiny a krvavě červené ostny a drápy. Přináší do Eleteru chaos, negativní energii a zlobu. Z velké části je tvořen Zlem, prý ho stvořil sám Deemer.

•Vodní drak: Jediný vodní drak, který je nám známý. Žije v jezeře, nemá křídla, místo ocasu má dlouhou ploutev a mezi prsty má blány. Delší krk mu slouží k chytání kořisti. Vlkům neubližuje, je mírumilovný a nechává je koupat se v jeho přirozeném prostředí. Ani vlkům nechodí na oči, je poměrně plachý. Žije hlavně u dna.

Jednorožec: Jednorožec je speciální magická bytost, která se pohybuje téměř po celém Eleteru, nejčastěji se ale nachází v Temném lese. Je to mírumilovný a velmi plachý tvor. Má chameléoní schopnost, takže jej nelze spatřit na první pohled. Hází nepatrné odlesky, které může zahlédnout pouze hodně bystrý vlk. Pokud se chcete s jednorožcem spřátelit, musíte se k němu pomalu přiblížit tak, aby vás viděl. V tu dobu si musíte pročistit hlavu, zahnat své obavy nebo strach a myšlenkami se upírat pouze na něj. Když se vám to podaří, jednorožec se k vám natočí čelem a jeho chameleóní maskování zmizí. Má nádherné přirozené zbarvení-je zářivě bílý a vyzařuje z něj jasné, přátelské světlo, které ale neoslepuje. Jednorožec si vás bude dlouze prohlížet a napojí se na vaše myšlenky. Po chvilce na vás namíří svůj roh a pomalu se jím dotkne vašeho čumáku. Přitom vám předá jednu obyčejnou schopnost (například ovládání nějakého živlu) a k tomu i jednu speicální (buď telekinezi nebo schopnost vytváření iluzí), obě na 10 level. K tomu i jako malý bonus 15 bodů. Předání schopnosti od jednorožce je velmi příjemné. Po celém těle cítíte mravenčení a hlavu máte naplněnou světlem a pozitivní energií, na své starosti zapomenete a po skončení procesu předávání se cítíte jako znovuzrození. Po nějaké době si zase začnete vzpomínat a vplujete opět do normálního běhu svého života. (POZOR, po e-mailu se můžeme domluvit jenom na setkání s jednorožcem, ale ne na předání schopnosti

Lasstair: Dva metry dlouhá ještěrka, která má pouze přední nohy, zbytek těla má jako had. Mírumilovná, dokonce i přítulná, ale pokud na ni zaútočíte, změní svou velikost až na čtyři metry a mnohokrát se jí prolouží slizovitý jazyk, kterým chytá své oběti. Žije i kilometr hluboko v jeskyních pod vodpoádem.

Eleterští kojoti: Nepřátelé vlků, kradou jim potravu. Nacházejí se hodně mezi jezerem Hëa a vodopádem, na východě Eleteru. Pod zemí prý mají skrýše, ale neví se to jistě. Jejich potrava je hlavně ukradené žrádlo od jiných zvířat a mršiny. Nenamáhají se lovit, ale jsou bystří a ohební. Pokud se ocitnou v pasti, vždy najdou cestu ven. Jsou častnými přenašeči nemocí. Mají světle šedou srst s tmavšími skvrnami kolem čumáku. Zatímco samičky mají zelené oči, samci je mají červené. Čím dominantnější samec, tím je barva duhovky sytější. Hlavní kojot je vždy nejsilnější samec a jeho zářivě červené oči svítí.

Rikka: Jde o malou opičku, i s ocáskem dlouhou asi 35 cm. Jsou přítulné, hravé a společenské, pohybují se v houfech po stromech ve Středním lese a jsou to malí přátelé vlků. Když jí darujete nějaký chutný plod, bude vám zavázána a nějaký čas bude poslouchat vaše pokyny. Tyto opičky jsou čokoládově hnědé, místy téměř černé, s bílými packami. Samci mají pod očima několik modrých skvrnek.

Flóra:

Mao: Nevýrazné, hnědo-zelené ovoce s tvrdou slupkou a jednou peckou. Je sladké, má hodně zelené šťávy a slouží jako potrava pro Kilihüy. Tvarem je stejné jako meloun a roste v horách v zemi, kde si je můžete splést i s kamenem pokrytým mechem. Další místo výskytu je severně od vodopádu, kam si pro něj létají Kilihüové. Roste v jakémkoli ročním období.

Gyun: Další ovoce co roste v horách. Má fialovou barvu, je velké jako pomeranč a chutí připomíná maso s malinami. Má měkkou dužinu bez pecek. Pro dospělé vlky nic moc, ale vlčata mají menší sladké zpestření jídelníčku ráda. Tyto plody rostou na nízkém keři. Kromě zimy roste kdykoliv.

Karnfi: Nikdo přesně neví jestli je to ovoce, zelenina či něco jiného, ale je to k jídlu. Jsou to lososově zbarvené plody, malé asi jako borůvka. Mají zajímavou, kyselo-hořko-sladkou chuť a jsou absolutně bez pecek. Rostou na nízkém keři ve Středním lese. Hodně se jí o různých svátcích.

Juramana: Světle zelené ovoce s malými fialovými flíčky velké asi jako meloun, s velice tenkou slupkou a mnoha drobnými pecičkami. Každým začátkem podzimu si pro něj do Středního lesa létají draci žlutí. Pro vlky je Juramana smrtelné, má v sobě silnou kyselinu, která jim může rozleptat žaludek. Už od mala se vlčata učí, aby si na toto ovoce dala pozor.